Pokud jsi ode mně očekával článek o vánočních dárcích, tak to jsi čekal zbytečně. Tobě jsem to určitě ještě neříkala,
ale Vánoce pro mě nejsou o komerci (co jsi dostal a co ne), takže nemám
potřebu se tady chlubit, co jsem našla pod stromečkem. Takového článku se
dočkáš... nejspíš nikdy. To jsem ti udělala radost, co?
Jsem tu s něčím lepším, opět s filmovou recenzí,
tralalá. Minule jsem psala o něčem, co mě vůbec nenadchlo (spíše urazilo, že
něco takového neběželo v televizi, ale v kině) o Řachandě.
Tentokrát ti chci povědět o pohádce, která se rozhodla, že bude mít po
jedenácti letech opět návrat. Upřímně další díly po tolika letech moc v lásce nemám. Jako příklad bych uvedla velice úspěšné
filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny a po osmadvaceti letechech další dílem Jak se krotí krokodýli to doslova zabili. Jak může
někdo točit pokračování po milionech letech a ještě k tomu bez Tomáše?
Koukala jsem doslova s otevřenou pusou, co to vyvedli. V případě
Anděla Páně 2 jsem koukala s otevřenou pusou dvojnásobně.